Jiří Barták - stránky chovatele

Dá se říct, že jsme si mysleli, že máme holuby pěkně kulaté s velkým vějířem. A pak jsme zjistili že holubi mají špatně nasazené nohy a ,,neutažené,, křídla a zase máme co vylepšovat.

Za posledních 7 let, co jsme začali jezdit do Německa, už tam máme i nějaké přátele. Ukázali nám spoustu věcí, to, jakým směrem by se plemeno mělo ubírat. Mezinárodní pravidla musíme respektovat a nemůžeme si vytvářet nějaké vlastní plemeno.

Když se podíváte na pávíka zepředu, hlavu by jste vůbec neměl vidět, měla by být jakoby schovaná za prsa, je níž než je vrchol volete.

Holub by měl mít hlavu nesenou rovně, bez potřesu a v klidu. Dřív, u pávíků ve starém typu, byl potřes žádoucí, dnes se trestá. Potřes nesmí být ani při chůzi. Většina našich posuzovatelů tohle bohužel neposuzuje.

Linie břicha a nohou by měla být nepřerušená. Nohy by měly být široce nasazené, lícující s křídly, nízké (jen na velikost registračního kroužku) v pokračování trupu, bez viditelného zaúhlení. Pávíci by neměli stát na zadním prstu, ale jen na třech předních. Postoj by měl být co nejširší.

A zároveň křídla by měla být co nejvíc přimknutá k tělu, a co nejužší, aby byla hodně viditelná linie prsou a břicha. Odstávající křídla má u nás minimálně polovina holubů. V Německu tuto vadu postihují poměrně tvrdě.

Podstatná je poloha a velikost vějíře. Tvar vějíře označujeme jako konkávní. Spodní ocasní pera by se měla jemně dotýkat země, horní část vějíře by měla být co nejkolměji nesená. 

.Velké chyby jsou, když má holub vějíř nesený na stranu, kornoutovitý,´převrácený na záda či dělený (s chybějícími pery). Důležitý je i jeho tvar a samozřejmě i velikost. V chovu si ponechávám občas i robustnější holuby, ale musí mít velký vějíř, pak zlepšuje velikost vějíře i u potomstva.

Někteří posuzovatelé u nás hodnotí bohatost zadní podušky s tím, že by měla být co nejbohatší. Domnívám se, že není podstatné samostatné hodnocení zadní podušky, ale že by se měl hodnotit komplexně jen vějíř. Poduška rozhoduje o tom, jak bude vějíř vypadat, podepírá jej. Je li dolní poduška široká a dobře utvořena bývá i vějíř dobře nesený.

Chtěl bych zdůraznit, že moderní pávík je holub, u něhož je rozhodující typ, nohy a postoj. Pouze laik preferuje při hodnocení jen velikost vějíře.

V rámci plemene se dovezla spousta kvalitních holubů. Já si nejraději zajedu k chovateli na holubník, uvidím chov a vyberu si to, co se mi líbí. V Německu jsem objel snad všechny významné chovatele a od Švýcarských a Holandských chovatelů nakupuji holuby na Central fantail show, což je výstava evropské pobočky amerického klubu chovatelů pávíků (Oficiální název je CFC Club – 11. District Europe) Bývá tu vystaveno 600 – 700 pávíků, sejdou se chovatelé z celé Evropy. Do Německa jezdím pět let a dovezl jsem přes 30 holubů.

 

Dovozy jsou u nás vidět u většiny strukturových plemen – kudrnáče dělá Saša Veselý, parukáře máme teď také dobré, možná trochu pokulháváme v číňanech, tam tolik importů není, i když v poslední době Pepík Kostkuba přivezl nějaké holuby za zámoří a Pavel Drba ze Švýcarska. Bílí pávíci šli za poslední roky hodně nahoru, jejich úroveň je hodně vysoká. Kvalitní máme také barevnoocasé, modré a černé pávíky. Některé kresebné rázy v novém typu a dobré kvalitě ale u nás chybí, např. štítníci. I to ale chceme změnit. Já bych chtěl letos dovést černé štítníky a můj kamarád Vlastik Bílek červené a žluté. U strukturových plemen se musíme dívat na západ, kvalita je tam a taky se odsud musíme učit. I v otázce posuzování holubů. Líbí se mi, že na západě posuzují pouze znaky které jsou pro dané plemeno rozhodující. U pávíka jsou to pouze: vějíř, typ, nohy, křídla, postoj, chůze. Nic jiného.

Naopak se ve světě nikde nehodnotí oko, obočnice, utaženost peří na krku a hlavě apod. kdežto u nás občas ano. Na posuzovatele se ale nezlobím, protože těch holubů u nás na výstavách tolik není. V posuzování u nás a v Německu je diametrální rozdíl.

Klub pracuje velmi dobře, je v něm asi 50 členů. Máme hodně kontaktů ze zahraničím, především s Německem. Většina členů klubu jezdí na zahraniční výstavy. Kontakt ze zahraničím je nenahraditelný.

Loni jsme měli i výročí klubu. Slavili jsme 30 let od jeho založení, uspořádali jsme povedenou speciální výstavu a po dlouhé době přijeli a vystavovali i Slovenští chovatelé, někteří se potom opět přihlásili zpětně k nám do klubu.

Kvalita pávíků se na našich výstavách se v posledních třech – čtyřech letech viditelně zvedla. Dá se říct, že u nás na speciálních výstavách jsou už jen holubi nového typu, což třeba na Slovensku ani na národní výstavě vidět není. Na speciálce míváme okolo 130 holubů opravdu výborné kvality.

Loni poprvé nám na speciální výstavě posuzoval německý posuzovatel Rudiger Lorenz, letos by snad měl přijet znovu.

Speciální výstava klubu bude letos v Úvalech u Prahy 15. – 16. prosince. Zveme nejen ty, komu učarovali pávici, ale také ty, kdo chtějí vidět, jak to chodí ve světě. Pro příští rok bychom si chtěli odhlasovat posouzení na speciálce americkým způsobem, oslovili bychom opět R. Lorenze. Určitě chceme páviky posunout zase o něco dál.

Posuzování v klasických holubářských klecích není pro pávíky úplně vhodné. Mohu uvést příklad. Když jsme byli na výstavě v Norimberku, německý klub chovatelů páviků měl postavenu propagační voliéru ke 100 výročí založení chovatelského klubu. Ve voliéře se holubi i poslední den výstavy krásně předváděli, stáli na třech prstech s roztaženými vějíři. Zatímco pávíci v klecích byli stresovaní, unavení, stáli různě, jen se pěkně nepředváděli. V malém prostoru klece neukáží, co v nich je.

Při americkém způsobu jsou posuzovaná zvířata rozdělena do kategorií podle pohlaví a věku,

(holubice jsou jemnější). Je potřeba aby při tomto stylu posuzování bylo co nejvíc zvířat. Na CFC Show bývá ve voliéře 30 – 40 zvířat (u nás samozřejmě o něco míň, předpokládám, že jich bude 10 – 15). Posuzovatel má přímé srovnání. Snadno pak určí nejlepšího a nejhoršího holuba.

Pokud jsou holubi rozděleni podle věkových kategorií, jsou posuzovatelé schopni posoudit v lednu např. i zářijového výletka.  

Vlastní posuzování potom probíhá tak, že holubi jsou vloženi do klecí obdobných našim drůbežářským. Posuzovatel potom odebírá holuby podle kvality až zůstane nejlepší. Z nejlepšího holuba a holubice potom vybere nejlepšího jedince v dané kategorii. Z vítězů všech kategorií na závěr stejným způsobem vybere nejlepšího holuba výstavy.

Hlavní výhodou takovéhoto posuzování pávíků je, že posuzovatel vidí a může zhodnotit i holuby v pohybu – chůzi (tzv. v akci), což patří mezi nejdůležitější plemenné znaky pávíka.

Tento systém svým způsobem simuloval na naší loňské speciálce i pan Lorenz, když při posuzování vybral nejlepší holubici např. bílého pávika a když našel jinou hezkou holubici, přidal ji k té první a porovnával, která je lepší. Stejně srovnával i holuby. Lorenz si sebou na posuzování přivezl velkou klec (cca 1m x 1m), kde toto porovnávání prováděl, zároveň u pěkných holubů tímto hodnotil i chůzi.

 Jaké potřebují pávíci podmínky pro chov?

Chovné páry mám ustájené v boxech, ale i klasicky v komorovém holubníku. Původní holubník už mám 10 let, není pro pávíky úplně optimální. Na pávíky to chce úplně něco jiného. Potřebují suchý holubník, nemusí být vysoký, ale prostorný. K holubníku stačí malá voliéra v ideálním případě zastřešená. Dají se chovat i na půdě.

Daleko lepší pro chov jsou boxy, pávici tady mají klid na párování. Tím, že by pávíci neměli moc létat, stačí pro chov malý prostor. Oplozenost vajíček v boxech je mnohem lepší. Holubi jsou to temperamentní a pojímající se holubi se často navzájem shazují z holubic, potom je nižší oplozenost vajíček

Holuby páruji už v lednu.

Než začnou pojímat, je třeba jim ostříhat vějíře. Dříve jsem holuby při první snášce nechával neostříhané, stříhal jsem až před druhou. Letos jsem chtěl ušetřit čas, takže jsem holuby upravoval hned na první snůšku. Úprava vějířů je důležitá především u mladých holubů. U neostříhaných holubů je oplozenost asi třicetiprocentní oproti ostříhaným. Starší páry se pojímají většinou bez problémů i s neupravenými vějíři. Mám tu jeden starý pár holubů, který jsem koupil před 10 lety od pana Sedláčka, ti letos nebyli ostříhaní a už v dubnu měli první holoubě.

Jak se vějíř stříhá? Nejdříve se poskládá a pak ostříhá 10 – 12 krajních per. Peří stříhám tak, aby bylo co nejkratší. Ideální je kolem jednoho centimetru. Když se nechá delší, jeho zbytek při pojímání holuby píchá a je to spíš ke škodě než k užitku. Upravuji i zadní podušku, tak, aby celá kloaka byla volná.

Pávici jsou jinak velmi dobří rodičové, odchovávají dobře, dobře krmí, problémy s odchovy nejsou. V průměru mám od páru 3 holoubata za chovnou sezonu, průměr bohužel kazí ti nejlepší holubi. Ti dají 1 – 2 holoubata za celý rok. Od robustnějších holubů mívám 5 – 6 holoubat. Čím jde úroveň chovu víc nahoru, tím je odchov komplikovanější. První hnízdění většinou nebývají moc úspěšná.

Pro to, aby byla vejce oplozená, potřebují pávici především teplo, ale také dostatek světla. Holuby páruji v lednu, aby si zabrali budníky. Vlastní chovatelská sezona začíná ale až v dubnu. Nejvíc holubů se vylíhne v květnu a červnu. Opravdu potřebují hodně světla a teplo. V srpnu už páry rozděluji.

V některých chovech v Německu jsem viděl, že sezonu hodně prodlužují, začnou někdy v dubnu, květnu a táhnou to až do září.

Snažím se vystavovat především dvou – a tříleté holuby. V té době jsou holubi v nejlepší formě.

Samozřejmostí je, že holuby asi měsíc před výstavou vykoupu a pak už je ponechám v čistém a suchém prostředí, aby se vytvořil ,,pudr,, v peří a obnovila se kvalita peří.

Před zaklecováním je potřeba holubům srovnat vějíř. Pera ve vějíři skládám tak, že je podstrkuji s přehybem přes sebe asi jako karty.

Výletky v průběhu celého roku trénuji tak, aby na výstavě nebyli vystresovaní z pobytu v malém prostoru a ruchu kolem. Je to důležité, protože postoj, je jedním z nejdůležitějších znaků při posuzování pávíka. Vylekaný holub se drží v rohu klece, nepředvádí výstavní postoj a tím se zbytečně připravuje o pěkné hodnocení.

Přestože jsem získal čestné ceny na národní výstavě i na Evropské výstavě v Praze a ,,malé,, čestné ceny na EV v Lipsku, nejvíc si cením všech čestných cen a pohárů získaných na našich klubových speciálních výstavách, kde se schází v poslední době opravdu obrovská konkurence.

Protože pro pávíky je nutný voliérový chov, považuji výživu opravdu jako velice podstatnou. Víme, že jako chovatelé, těžko můžeme holubům ve voliéře připravit tak pestrou potravu, jako holubům, kteří mají možnost volného proletu. Já sám si jako základ míchám směs deseti druhů zrnin. K nim si přikupuji v Marefách různé směsi zrnin od belgické firmy Versele – Laga. V průběhu roku přikupuji základní směs pro okrasné holuby, na podzim speciální přepeřovaní směs. Dále přidávám do krmení asi 20% krůtích granulí, které také kupuji v Marefách. Od Versele – Laga přikupuji také různé druhy gritů, holubích kamenů a různé vitamínové doplňky jako česnekový olej či pivovarské kvasnice, které považuji pro zdravotní stav holubů za velice důležité. V Marefách nakupuji u stejné firmy i krmení pro králíky, psa či koně a se vším jsem opravdu velmi spokojený.

Přestože se v současnosti cítím především jako holubář, zvířat u nás na dvoře bylo vždy plno.

Vyrůstal jsem mezi nimi a dnes mne baví třeba i koně, nebo psi jejichž chovu se také věnuji. Možná ve mne zbyly nějaké geny po dědečkovi, který byl sedlák a poté celý život pracoval jako zootechnik. Musím ale poděkovat své manželce Haně a celé své rodině, která mě v mé zálibě podporuje, přestože mezi zvířaty na dvoře strávím velkou většinu svého volného času.

Před dvěma lety jsem otci zrušil chov různých kříženců králíků a od Honzy Kohoutka z Bučovic si pořídil chov rexů dalmatinských strakáčů.Tito králíci mne oslovili svou kontrastní černo – bílou kresbou (která se mi líbí i u spousty jiných zvířat) a v rexovité struktuře srsti je podle mne nádherná. 

Musím přiznat, že mne jejich chov ,,nemile,, překvapil svou náročností. Odchovat králíka v pěkném typu s výbornou kresbou je opravdu chovatelský kumšt. Naštěstí jsou to králíci plodní a dobře odchovávají mláďata. Bohužel neustále se v  jejich odchovu potýkám s onemocněním typu enterocolitis, které mi způsobuje ztráty. Za ty dva roky jsem už ale získal trochu zkušeností a snad jsem celý chov již trošku posunul dál. Letos poprvé bych chtěl své králíky vystavit a tak jsem zvědavý, jak ho budou hodnotit posuzovatelé a ostatní chovatelé. Myslím, že u těchto králíků také zůstanu delší dobu. Koneckonců, u pávíků letos slavím malé soukromé výročí - deset let jejich chovu.